Vyhledat

Nedokážu se rozhodnout!

"Chtít bez odhodlání je jako těžká koule, která Vám visí na noze. Stojí Vás spoustu síly, která pak schází někde jinde."

V životě čas od času přicházejí chvíle, které od nás vyžadují rozhodnout se pro možnost A nebo B, někdy volíme i z více než jen dvou variant. Řada lidí po kratším nebo delším časovém intervalu zvolí jednu z možností a pokračuje v životní cestě dál. Pro některé jedince je ale rozhodovací proces prototypem situace, která jim působí muka, tíži jako by měli na noze kouli, úzkost a bezradnost, kudy se vydat dál. Jejich čas je pak vyplněný zahlceným myšlením, stálým vyhodnocováním, která možnost by byla lepší, vykročením pro jednu možnost s následným krokem nazpět. Čím déle to trvá, tím hůř se cítí uvnitř, tím obtížnější se proces rozhodování zdá být, a čím méně klidu mají uvnitř, tím méně vědí, co udělat. Rozhodnutí se mohou měnit i z hodiny na hodinu. Leckdy se stane, že po tomto martyriu zůstanou paralyzovaní, zatímco „jejich volba“ se nad nimi stále vznáší s otazníkem. Mnozí by chtěli zavřít oči, nebo se někam schovat s přáním, aby až je otevřou, byla záležitost již vyřešená. Proč je pro některé jedince tak těžké se rozhodnout?

Obava z rozhodnutí se děje proto, že při volbě jedné alternativy druhá možnost zaniká. Člověk se musí vzdát jiných možností. Může to být volba z několika variant, ale může to být také rozhodnutí ve formě „ano“ či „ne“. Je tento člověk pro mě tím pravým partnerem? Měl(a) bych skončit s prací, která mne nenaplňuje? Která ze dvou nabídek je pro mě ta lepší? Co bych měl(a) dělat? Všude visí ve vzduchu obava, nejen ze špatné volby, ale také z možnosti, že rozhodnutím si člověk přitíží. V takových chvílích je životní energie člověka, zejména její aspekty spontaneita, tvořivost, hravost, zvídavost, ale také sexuální energie, silně utlačena.

Co se děje s životní energií v momentech, kdy se člověk nedovede rozhodnout? Energie je neuspořádaná, ztěžklá. Je to jakoby člověk vězel v nějaké hmotě, která brání v pohybu, a tak můžeme dělat jen drobné pohyby těla, které ale velmi vysilují. Okolí je ponuré, mlhavé, nevlídné. Dříve či později se objevuje nespokojenost, neklid, únava, pocit tlaku, pocit omezení, někdy i hněv na sebe či přeneseně na druhé, bezmoc. Nakonec může tento stav dospět k jakési apatii, rezignaci s pozadím nevyřešeného dilematu. Dochází k zablokování životní energie, ustrnutí na místě, stagnaci vývoje. Yalom nerozhodnost spojuje s možnou otázkou vlastní smrtelnosti. Nutnost něčeho se vzdát v tomto kontextu představuje zřetelné ohrožení.

Máme-li směr, víme-li, kudy se vydat, je naše životní energie jasná, září a posiluje nás v celé podstatě - dodává sílu a energii, radost ze života, kreativitu. Jsme na vlně života, přijímáme změny a najednou můžeme v životě pozorovat i jevy, které Carl Gustav Jung nazval jako synchronní. To proto, že jsme v harmonii s přírodními zákony.

Ve skutečnosti se může stát pouze následující: rozhodnu-li se pro variantu A, získám zkušenost, rozhodnu-li pro variantu B, získám také zkušenost, proto nezáleží na tom, zda zvolím A nebo B, protože cílem není vybrat domněle nejlepší možnost, ale učit se na základě zkušeností (přičemž z těch subjektivně méně příjemných se často naučíme nejvíce). Člověk nedisponuje vědomím, které by mu umožnilo při sebedetailnější analýze a vyhodnocování kvality jednoho rozhodnutí spatřit výsledek celého procesu. Nemůžeme vědět, jak daná volba ve formě nové zkušenosti dopadne, kam nás dovede. Proto nemůžeme ani zhodnotit, zda bude lepší nebo horší. Tento „slepý okamžik“ ve chvílích rozhodování je jedním z těch, který v lidech vzbuzuje největší úzkost. Opět to souvisí s naší schopností odevzdat se životu, schopností život žít. Proces rozhodování je úzce spjat s přístupem k životu jako takovému. Velmi inspirativním, byť složitějším filmem o možnostech rozhodování, který doporučuji shlédnout, je "Pan Nikdo - v angličtině Mr. Nobody".

V knize Irvina Yaloma Pohled do slunce si můžete přečíst tento odstavec (volně): Co kdyby se k Vám jednoho dne nebo jedné noci přikradl ve chvíli osamělosti zlý duch a pravil: „Tento život, jak ho nyní žiješ a jak jsi ho dosud žil, budeš muset žít ještě jednou a bezpočetněkrát znovu a nebude v něm nic nového, ale každá bolest, každá myšlenka, povzdech, všechno nevýslovně malé i velké ve Tvém životě se Ti bude muset vrátit, všechno ve stejném sledu a pořadí." Vrhli byste se na zem, skřípali zuby a proklínali ho, nebo byste mu řekli: „Nikdy jsem neslyšel nic úchvatnějšího?"

Člověk je tvorem, který prochází vývojem. Dělo se tak v minulosti a děje se tak i nadále. Člověk se zkušenostmi učí a na základě jejich prožití, pochopení, nebo další aplikace do praxe, roste. Metaforicky si představte proměnu housenky v motýla. Abyste ale mohl(a) vyletět jako motýl, musíte nejdříve vyrůst, což se neděje trvalým zakuklením. Apatie, ustrnutí, rezignace, to vše jsou metaforická vyjádření pro zakuklení. Odpočinout si den, dva, tři, je v pořádku. Nikdo nechce, aby se druhý rozhodoval o překot. Ale z dočasného spočinutí se nesmí stát zastavení – je nutné jít zase dál. Motýl v přírodě se nebrání svému růstu, stejně jako zvířata, příroda. Nevzdorují životu jako takovému.

Naučit se rozhodovat znamená pro člověka také učit se posilovat svou vůli. Miamoti Musaši, jeden z nejlepších samurajů všech dob, řekl: "Vytáhneš-li meč, musíš být připraven protivníka zabít. I když odrazíš jeho útok, nesmíš polevit a ruka Ti nesmí umdlít. Meč musíš stále držet s pocitem, že hlavním cílem je protivníka zabít." Od šaolinských mnichů se toho můžeme mnoho naučit. Rozhodnout se je svým způsobem něco jako odvážit se risku. Je to podobné, jako když byste stáli na kraji srázu a měli přeskočit mezi dvěma okraji. Můžete tam stát hodiny, dny a měsíce, až vám dojdou i ty poslední zásoby jídla, nebo to prostě risknete a zkusíte přeskočit. Možná na druhé straně zjistíte, že mezera mezi dvěma okraji byla ve skutečnosti malá a jen strach ji vyobrazil jako nepřekonatelnou. Skočit přes okraj na druhou stranu znamená skočit do zkušenosti. Pravdou je, že NIKDY nemůžete vědět, jak daná zkušenost skončí. Ale zásada zní: Udělej A a získáš zkušenost, udělej B a získáš také zkušenost. Nezáleží proto na volbě. Jsme na světě proto, abychom se učili ze zkušeností, ne proto, abychom stáli na jednom okraji. Pokud bychom tam stáli – pokud by to byla naše životní filozofie – neodvážit se pro nic – pak by se mohlo stát, že život nám proklouzne mezi prsty. Pracovala jsem s umírajícími lidmi různého věku, lišícími se zkušenostmi, prostředím, vzhledem, zvyklostmi a mnohým dalším, a všichni litovali jediného: toho, co mohli udělat, ale neudělali to. Rozhodnutí, které neučinili, promrháním možností, chvil, kdy stáli na místě a nepohnuli se vpřed, kroků, které nepodnikli. To je naplňovalo úzkostí, smutkem a bolestí větší než byla ta tělesná.

Tak ač se domněle bráníme konečné volbě ze strachu, že přijdeme o možnost poznání něčeho dalšího, nakonec paradoxně přijdeme o možnost poznat cokoli. Život nám proteče mezi prsty. Nakonec na konci života zjistíme, že jsme se o životě mnoho nenaučili. Že jsme toho mnoho neprožili, že náš život nebyl naplněný, byl prázdný. Děsivá představa. Vědomí, že udělám-li A, získám zkušenost a udělám-li B, získám také zkušenost a nezáleží na tom, zda udělám A nebo B, protože cílem je se učit, mi osobně velmi pomohlo se rozhodovat při těžkých dilematech. Snímá to tíži celého procesu. Dovolte si vnést do svých životů více spontaneity, více otevřenosti, více uvolnění. Nevyhýbejte se setkáním, byť víte, že se nezdržíte déle než 10 minut - nikdy nevíte, na koho narazíte a jak to zapadne do celkové skládanky. Poznávejte nové lidi, nová prostředí, nevzdávejte se svých zájmů, usilujte o svůj růst.

Přijímejte postupně nutnost se něčeho vzdát a odvraťte pozornost od iracionálního přání vybrat nejlepší možnost. Místo toho věnujte svou pozornost tomu, jak prožíváte život, tady a teď. Filozofie tady a teď je velmi stará, sahá daleko do minulosti, na Východě několik tisíc let zpět. Princip přítomnosti se uplatňuje v józe i v meditacích, ale lze jej začlenit i do běžného života běžných lidí, kteří nesympatizují s podobnými přístupy. Důležité je uvědomovat si stále přítomný okamžik, své tělo, podněty z okolí. Kolikrát se Vám stalo, že jste cestou do práce ani nevnímali, kolem čeho jste prošli nebo co se dělo okolo Vás? Můžete o svém životě říci, že je naplněný a radostný, nebo je pro Vás mdlý a neradostný?

Pamatujte: Cílem je cesta, nikoli cíl sám o sobě. Proto mějte radost z Cesty, protože Cesta je cílem života.

97 zobrazení

​© 2018 by Veronika Neumannová

  • LinkedIn Sociální Icon
  • w-facebook
  • Twitter Clean
  • White Google+ Icon