Vyhledat

Každý má v sobě potenciál se uzdravit - potenciál sebeléčení.

Každý člověk v sobě má sebeléčebný potenciál - vlastní sebeuzdravovací schopnost. Naprostá většina šamanů a léčitelů nedělá nic jiného, než že svými rituály a různými postupy v člověku tento potenciál aktivuje. Již lidová moudrost pravila, že tělo si dovede poradit samo. K důvěře ve vlastní vnitřní sílu a k mechanismům její podpory vede současný psychosomatický přístup, vycházející z propojenosti duše a těla. Řada léčitelů, psychologů i lékařů ví, že uzdravení z nemoci není možné, pokud člověk sám nevyvine úsilí a snahu o změnu.

Důvod, proč jsou právě léčitelé někdy neúspěšní, tkví podle nich samotných v tom, že člověk doufá, že se na něm vykoná zázrak. Tuto naději chovají především ti, kteří jsou zarytými materialisty a nemoc chápou jako špatnou chemickou reakci. Tito lidé nenaslouchají vlastní duši. Když jim "pohádka o mávnutí proutkem a zázraku" nevyjde, obviní léčitele z šarlatánství (podvodní "léčitelé" však bohužel rovněž hojně existují).

V perspektivě sebeuzdravovací síly v člověku je nemoc nebo bolest (zejména ta psychická) informací a potlačením příznaku lékem se bohužel často ztrácí schopnost s informací komunikovat a pochopit její význam (existují ale i výjimky jako jsou např. bolesti u onkologických onemocnění, nebo nekontrolovatelné psychózy – onkologická onemocnění mají více rozměrů, informace se skrývá v psychice, potlačení bolesti kontaktu s psychikou nebrání; u psychóz není možná práce na informaci, není-li člověk stabilizován atd.). Že je možné překonat bolest a nemoc bez zásahu medikamentů, vím také díky vlastní zkušenosti. Člověk ale musí ve svou sílu věřit – jinak to nefunguje. Neznamená to, že tento přístup odnímá zásluhy medicíně, která vykonala mnoho prospěšného, spíše v tomto pohledu je většina nemocí a bolest nenahraditelnou příležitostí, jak se propojit s vlastním duchem, který signalizuje, že je něco v nepořádku.

Jóga učí, že všechna bolest v životě člověka má pozitivní funkci; na bolest se pohlíží jako na příležitost k růstu a k poznání. Přítomnost bolesti motivuje člověka k tomu, aby obnovil svou vnitřní harmonii a vztahy k prostředí. Je přitom nepodstatné, zda se jedná o bolest fyzickou nebo duševní. Většina lidí by k tomu asi řekla: „Zbav mě nejprve bolesti, a potom si s Tebou rád promluvím o tom, k čemu by to mohlo být dobré.“ Aby se vyhnuli psychické bolesti, lidé si též často nepřipouštějí pravost svých emocí a vytváří si alternativní nereálný svět. Člověk proti návratu opravdových pocitů bojuje všemi možnostmi a obranami. Ze zkušenosti ale víme, že jsme-li zbaveni bolesti – ať už fyzické, nebo psychické – přestane nás toto téma zajímat. Kdo je s bolestmi konfrontován, a nespoléhá se pouze na chemické prostředky, a také nebojuje jinak proti tomu, co se v něm odehrává, má obrovskou šanci se poučit. Vnímat nemoc a bolest tak může být na cestě ke štěstí a vnitřnímu růstu mnohem užitečnější, než ji nevnímat. Odkrývá se významný potenciál k zahojení sebe sama. Pokud nasloucháte, můžete slyšet, co vám nitro sděluje.

110 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Kdo opravdu jsi?

„Pokud žijete z duše, jsou vaše činy ve větším souladu s kořeny vaší existence a vy jste méně ovlivňováni pomíjivými sociálními výstřelky a osobními názory“. (Thomas Moore). Hledání vlastní sebehodnot

​© 2018 by Veronika Neumannová