Vyhledat

Bojím se smrti

Dnešní článek pojednává o velmi citlivém, těžkém a emočně silně zaplněném tématu. Podobně jako článek předchozí vznikl v návaznosti na vyjadřované emoce mých klientů, tento je o jiných, mnoha klienty vyjadřovaných obavách ze smrti. Neexistuje nic, co by se nitra člověka dotýkalo v negativním pólu intenzivněji, než otázka fyzické smrti. Na absolutním protipólu smrti existuje život v naplnění jako vyjádření lásky a tvořivé síly, která je synonymem pro sílu životní. Smrt se děje nezávisle na lidském působení a svou nevratností má schopnost silně a hluboce zasáhnout nitro člověka.

Téma smrti se v našem životě objevuje hned několikrát. Intenzivní zabývání se smrtí se, jak uvádí klinická praxe, objevuje poprvé již ve věku mezi 6 a 8 lety. Ve věku mezi 9 a 12 lety dochází k chápání smrti jako nevratného stavu. Někteří psychologové řadí smrt k oblastem praxe, na něž nemáme vybudovanou dostatečnou citlivost. Jiní hovoří o ztíženém reagování na otázky smrti vlivem mediálně vytvořeného obrazu společnosti, která patří mladým, zdravým a ekonomicky úspěšným, kde nemoci, neštěstí a smrt nejsou realitou denního života. Chápání podstaty smrti je tedy odsunuto, neřku-li zatlačeno kamsi na okraj. Když jsme byli malí, vnímali jsme smrt jako abstrakci pro místo, kam lidé odcházejí, jak se říká: „do nebe“, odkud se na nás dívají a mnozí se možná v dětské naději ptali, kdy se člověk vrátí zpátky.

Otázka smrti se znova otevírá, jsme-li s ní konfrontováni z bezprostřední blízkosti – zemře někdo blízký, nebo někdo blízký vážně onemocní – ale i v situacích, kdy v životě uskutečňujeme velké změny. Zdánlivě nelogicky se tak může otázka smrti vynořit v souvislosti s přípravou na přivedení nového života – zplození dítěte – vytváření nové rodiny. Tehdy se nám může překvapivě otevřít otázka smrtelnosti vlastní, nebo člověka blízkého. Pouto mezi rodičem a dítětem je nesmírně silné, víme také, že porod sám o sobě může spustit i psychickou krizi. Kde je zrození, je vždy přítomen i její protipól – smrt=zánik. Když se žena chystá založit rodinu, najednou si uvědomuje, že zde již nebude pouze sama za sebe, ale i nejprve s někým uvnitř sebe, a pak byť již izolovaně od těla, přesto pevně spjata poutem. Tehdy se může objevit i strach o partnera/manžela, který tvoří pevnou součást triády. Ale strach se může objevit i u partnera/manžela. Stává se, že úzkost ze smrti mohla vzniknout již dávno v minulosti, kdy nezpracována byla zasunuta do podvědomí, a v momentě velkých životních změn a s nimi se pojícím stresem (intenzivním negativním, ale i pozitivním) se náhle vynoří.

Změna sama o sobě je vždy nová cesta. V době, kdy prožíváme intenzivní stres nebo zakoušíme velké životní změny, nebo i kulminaci několika změn najednou – nová práce, nový vztah, nové bydliště – změny, které hýbají s naší vnitřní podstatou – může dojít k otevření otázky smrti – a to dokonce i při silném prožitku lásky – opačné polaritě vzhledem ke smrti. K otevření tématu může dojít ale i v momentech ukončení nějaké významné etapy: zánik manželství nebo partnerského vztahu, ukončení pracovního poměru, ztráta domova. Pro tyto příležitosti významných negativních změn vřele doporučuji knihu Thomase Moora: Temné noci duše.

Strach ze smrti je přirozený u všech lidí. Sdílíme ho všichni, někdo si ho uvědomuje méně jasně, někdo více, někomu se podařilo si ho harmonizovat. Je důležité ujasnit si během života vlastní vztah k otázce smrti – to znamená, jak pojímáte konec života, co pro vás smrt znamená, nebo zda např. věříte v pokračování života po smrti. S tím se pojí důležitá otázka: Z čeho přesně máte strach, když myslíte na konec života? Jaké jsou vaše emoce? Dovedete je rozlišit a pojmenovat? Mnoho lidí se otázkám smrti v životě vyhýbá, odsouvá je, potlačuje. Protože smrt je veskrze vnímána jako negativní jev, málokdo by asi chtěl dobrovolně přemítat o podstatě smrti, nebo si ji jakkoli „přivolávat“ do života. Jiným ani nepřijde na mysl. Pak se ale stane, že je zasažen nenadálou událostí, jako i mnozí z vás, někdo z rodiny vážně onemocní, umírá, nebo Vy sami jste otázce smrti osobně vystaveni. V tu chvíli se emoce rozeběhnou, zcela bez přípravy. Kdo to prožívá, nebo prožil, dobře ví, o čem mluvím.

Když se v člověku hluboce otevře tématika smrti, je možné cítit nepříjemný tlak v oblasti srdce, ale i žaludku, zvláštní jakoby tupou bolest, znepokojení, neklid, úzkost a strach, děs, fyzické projevy jako nevolnost, zvláštní závrať, zvýšené pocení, zrychlený, povrchní dech, bušení srdce, celkové tělesné napětí, zvýšenou bdělost. Člověk cítí přítomný okamžik a své tělo tak silně jako nikdy předtím. Protože jsem prožila zážitek blízkosti smrti na vlastní kůži, všechno výše popsané znám. Proces zpracovávání smrti v sobě uvnitř probíhá postupně. Protože i když člověk věří na pokračování života, je zasažen do nesmírné hloubi – do naprosté podstaty sebe sama a otevírá se téma subjektivně vnímané konečnosti sebe sama.

Před dosažením uvolnění a vnitřního klidu, kterého je možné po prožitku docílit, je to velmi intenzivní a nepříjemný pocitový vjem a nebudu lhát – není nikterak snadné si jím projít, pakliže jste mu vystaveni jako já – zcela nepřipraveni. Pokud zmíním terminologii Východních zemí, zdejší lidé rozlišují mezi egem a duší. Ego je částí nás, která racionalizuje a která má strach a věří ve vlastní smrtelnost, duše je za všech okolností klidná. Praktikanti jógy jsou připravováni na prožití vědomé smrti ještě během života – mírní se tím úzkost z ní. O putování duše úzce pojednávají knihy mrtvých z různých zemí. Pro naše podmínky může být zajímavá kniha Ruedigera Dahlkeho, psychosomatického lékaře, „O velké proměně“. Krom vlastního zážitku mám také živě v paměti ty, kteří mě, umírajíc na lůžku, drželi za ruku, v momentech, kdy cítili, že již tu dlouho nebudou. I jim je možné přinést uklidnění. Každý člen rodiny si přeje, aby umírající zemřel v klidu a bez bolesti a strachu. I následné truchlení má poté jinou podobu.

Podotýkám, že tento článek nebyl vytvořen proto, aby vás agitoval do přípravy na prožití smrti během života, což může být bez přípravenosti nebezpečné, abyste se pokoušeli o tyto techniky, aniž byste byli připraveni, a především skutečně chtěli tato jógová cvičení praktikovat, ani aby stavěl do světla jedinou pravdu, jak věci jsou a budou, nebo aby vynášel soudy o tom, zda život pokračuje nebo nikoli. Spíše aby ukázal střípky z množství směrů, které se s tímto tématem pojí. Propojování zkušeností a znalostí Východu a Západu může být velmi obohacující. Východ ukazuje cestu tisíce let staré zdejší tradice, ukazuje, jak dosahovat vnitřního klidu a harmonie. Ale jak napsal Carl Gustav Jung v předmluvě k čínské knize života „Tajemství zlatého květu“: Západní člověk by si neměl podřezávat větev, na které sedí – neměl by odmítat myšlení Západu, kde se narodil a z něhož vzešel. V souvislosti s otázkami smrti je třeba hovořit k člověku vždy na míru jeho smýšlení. Tím znovu opakuji a vyzdvihuji jedinečnost lidského prožívání a osobnosti, kdy každý člověk má svou cestu – jinou cestu. Jedna cesta není lepší než druhá, jedno přesvědčení není pravdivější než jiné. Tento článek vznikl pro pomoc mírnit stavy úzkosti u lidí, kterým se téma smrti v životě otevřelo, ale také jako možný podnět k zamyšlení nad vlastním pojetím smrti v životě těch, kterých se nyní nedotýká, případně jako sdělení, že je vůbec možné si v průběhu života vlastní tématiku smrti zpracovávat.

Vy, kteří nyní cítíte úzkost, pramenící z vlastní nemoci, nebo z nemoci Vašich blízkých: Pro vás je velmi důležitá relaxace, zklidňující techniky, celkové tělesné uvolnění, práce s dechem. Pouze v klidu, dosaženém relaxací rozjímejte, nechte myšlenky a pocity volně plynout. Nepotlačujte je. Pokud by se objevilo znepokojení, napětí, myslete na to, aby Váš dech byl hluboký a pomalý – soustřeďujte se na něj – to okamžitě zklidní tělo i mysl. Stejně postupujte i tehdy, když se objeví pocit kdykoli jindy, mimo relaxaci. Pomáhá také pravidelný, lehký pohyb - chůze, pomalý běh, jóga.

Řada z vás, kteří jsou smrtí v životě relativně nedotčeni, se možná při pročítání textu zeptalo: „Proč bych se měl(a) zabývat smrtí, je-li bezprostřední vjem smrti tak nepříjemný, byť dočasně?“ Odpovědí vám může být, že zodpovědění si a zpracování v sobě otázky týkající se smrti, může přinést nesmírný pozitivní potenciál do vašeho života, zesílení toku životní energie, absenci strachu či lepší vyrovnávání se s konečností tohoto života, který nyní žijeme, ale také lepší vyrovnávání se s velkými změnami v životě, z nichž řada není příjemná. Jedná se o rozvíjení poznání života ve všech jeho aspektech – zánik se uskutečňuje na rozličných úrovních a smrt je jen jejich vrcholkem. V každém zániku je obsažen i zrod. Proto rozjímání o otázce smrti může zpětně do údolí změn jako ve spirále přinášet jiný pohled, jiné pojímání, jiný přístup. Je možné pocítit hluboký klid, až k samé podstatě člověka, a také odevzdání se změnám v životě – důvěru v běh života, že proudí kudy má, a v každý okamžik správně. Že vše, co se děje, má i hlubší smysl. Proces zpracovávání, se jak již bylo zmíněno, děje postupně, je v něm obsažena celá filozofie a celý praktický systém kroků, přesto je důležité vědět, že je to možné. Že zpívání do ticha, vyjádřené v úvodním citátu, nemusí být melancholické. Že i na smrt lze pohlížet z jiné perspektivy.

Na závěr pro vás, milí čtenáři, krásná skladba:

http://www.youtube.com/watch?v=KdKgdHxYs10&list=RD02KdKgdHxYs10

127 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Kdo opravdu jsi?

„Pokud žijete z duše, jsou vaše činy ve větším souladu s kořeny vaší existence a vy jste méně ovlivňováni pomíjivými sociálními výstřelky a osobními názory“. (Thomas Moore). Hledání vlastní sebehodnot

​© 2018 by Veronika Neumannová